Obvykle ženy mlčí o tom, co nemůžou říct. Záleží na tom, co se děje v jejím životě, jaké změny se odehrály. Ženy mlčí o lásce a rodině. Kdo je osamělý, myslí si, jak vytvořit rodinu, najít svou jedinou lásku. Oni také mlčí o své bolest, která přináší jak lásku, tak náš život. Obvykle ženy mlčí o bolestech, které jim způsobují jejich milovaní, milovaní a milovaní. Ale nemůžete si je udržet na sobě, je lepší jim o tom říct, aby už to nezpůsobily.
Žena může mlčet nejen o tom, co bylo řečeno výše, neustále se zamýšlí nad minulostí, současností a budoucností. Srovnává její vztah, své pocity. Existuje také mnoho zasněných žen. Odplouvají se od přítomnosti, zapomínají na všechno a jen sen. Tak ztrácejí svůj drahocenný čas, místo aby se radovali a žili přítomnost. Abychom tomu zabránili, měl by člověk milovat, chránit ji, obdivovat ji a říct jí, že je nejlepší. Každý ví, že žena miluje "uši". Díky pozornosti svých blízkých se jí v myšlenkách neztratí.
Ve srovnání s ženami jsou muži částečně sebejistí, myslí si více o sobě a jejich přítomnosti, než o něčem sní. Ale žena má trpělivost, která není neomezená. Žena se o ni stará, o její domov, o děti. Ona se o ně stará. Díky lásce a pozornosti příbuzných se může stát nejšťastnější.