Poté, co uskutečnil řadu rozhovorů, Smiler shromažďoval zajímavé statistiky: muži, kteří jsou v sexuálních vztazích nerozlišeni, jsou tolik, zatímco jejich "výkony" na lásce, nejčastěji to je průměr tří sexuálních partnerů za rok. Podle většiny respondentů by chtěli založit vztahy pouze s jednou ženou a je to paradoxní, ale tato touha je přiměje k tomu, aby hledali "jednotu", nutící změnit partnera.
Evoluce je víc než polygamová
Logické vysvětlení myšlenky polygamních mužů z hlediska evoluce je docela přesvědčivé: síla instinkt nutí všechny představitele silnějšího pohlaví bez výjimky šířit své semeno a snažit se o to, aby zanechali mnoho potomků. Nicméně americký vědec je přesvědčen, že evoluce provedla své opravy a nyní muži chápou, že účinná kontrola genů vyžaduje kontrolu nad potomkami. A je to jednodušší, když se vaše potomstvo blíží. To vysvětluje touhu moderních mužů žít se svými rodinami nebo v extrémním případě nepřerušit kontakt se svými dětmi, což je možné pouze tehdy, pokud se nadále udržuje vztah s matkou dítěte.
Láska je zlá ...
Díky vědeckému výzkumu byl vysvětlen další zvědavý vzorec - touha po lásce k lidem, vědět jistě, že způsobí naše utrpení. Například muž je blázen na ženu, která nedělá penny, neustále poníží a zesměšňuje; žena nemůže opustit milovníka horkých nápojů nebo tvrdého žvaníka .... Podle profesora klinické psychiatrie Richarda Friedmana jsou všichni tito lidé motivováni ne podvědomou touhou stát se obětí, ale "odměnou", kterou dostávají od svého partnera. To znamená, že pokud se harmonické vztahy vyvíjejí podle předvídatelného scénáře, pak spojení s bastardem nebo polévkou umožňuje přijímat neočekávané "ceny" ve formě projevů plachosti, milých slov v jejich adresách, pohlaví a tak dále. Pro mozog má tento "perník" obrovskou atraktivní sílu, způsobuje vzrušení, podobné tomu, které hráči nemohou odolat. Váš vášnivý hráč přitahuje kasinovou touhu získat další část adrenalinu díky vítězství nebo ztrátě a partner nevyváženého člověka opět znovu tlačí do předchozího vztahu naději, že zažijete pohon od přijetí neočekávané "ceny".
Platnost těchto tvrzení dokládá dřívější výzkum psychiatra Gregoryho Burnse. Účastníci pokusu byli nabídnuty k pití šťávy nebo vody. Nejprve jim byly dány nápoje bez jakýchkoli vazeb, pak je obdržely každých 10 vteřin. Tomograf, který neustále sledoval mozek subjektů, zaznamenal výbuchy větší mozkové aktivity, ve chvílích, kdy byly společensky podávány, když ne nadějí "dárek".
Podle Richarda Friedmana jsou účastníci "špatných" vztahů rukojmí dopaminu, nebo jinými slovy "hormonální potěšení", které mozku rozvíjí v odezvě na projevy lásky. Tedy, pokud lidé, kteří jsou zvyklí na neustálé výsměch osoby, najednou slyší vyhlášení lásky nebo mají nečekaně něžný postoj vůči sobě, pak jejich mozek "vyhodí" kolosální dávku tohoto hormonu štěstí.
A to je touha zažít alespoň jednou takové pocity a získat dlouho očekávaný "dar", který z něj činí opustit vše, co je, a nadále tolerovat nevhodný postoj vůči sobě samému. A jelikož je nešťastné, podle odborného prohlášení, dokonce si uvědomit veškerou nesprávnost situace a uvědomit si, že tomu tak není, je pro ně velmi obtížné něco změnit, neboť je téměř nemožné řídit mozek při spuštění mechanismu pro získání odměny ....