Pravděpodobně každý z nás přemýšlel, proč jsou někteří lidé laskaví a dobří, ale někdo musí nutně ponižovat a urážet člověka, aby se z toho dostal nějakého neobvyklého potěšení. Jaký je důvod pro chování takových despotických lidí?
Komplexy
Jen málo se podařilo přežít v dětství a vstoupit do života bez komplexů. Existuje pouze jeden takový lid. V podstatě mnoho událostí a okolních lidí vedou k tomu, že lidé mají určité komplexy, s nimiž bojují celý svůj život. Často jsou despotové ti, kteří byli slabší než jiní, ti, kteří byli posměvači, ti, kteří byli ponižováni a upřímní. Časem se tyto děti a dospívající vyrůstaly, ale pocit ponížené důstojnosti zůstal s nimi navždy. A místo toho, že něco vyřeší a něco změní, despotickí lidé se začnou prosazovat na úkor druhých. Při pohledu na své oběti si vybírají ty, kteří jsou morálně slabší, ti, kteří nebudou bojovat, protože milují tuto despotickou osobu. V chování despotů není vždy možné nalézt logiku. Mohou začít doslova od půl otáčky v situacích, kdy normální lidé obecně nevěnují pozornost tomu, co bylo řečeno. Mnozí věří, že despoté mají určité problémy s psychikou, ani nejsou zodpovědní za své činy. Ve skutečnosti tomu tak není. Despot rozumí tomu, co dělá, ale často se pokrývá s některými imaginárními psychickými chorobami a podobně. S takovou tyranickou osobou by člověk v každém případě neměl uvolňovat. Pokud se začne ponižovat a urážet, je nutné se bránit. Pokud tak neučiníte, despot bude vždy potvrzen na vlastní náklady.
Neznámost
Dalším důvodem despotismu lidí je odmítnutí okolní reality. To znamená, že člověk věří, že ti, kteří jsou s ním, se chovají nesprávně. On je strašně rozčilený a snaží se oživit své prostředí, místo toho, aby prostě opustil tento okruh komunikace. Často je despot jistý, že ví, jak komu je lepší udělat a co dělat. Pokud se zeptáme despota, proč křičel na muže, posmíval se mu, bude bezohledně odpovědět, že lidé sami viní za to, že musí být takobratsya. Despot nemusí vidět své problémy, ale vždy si všimne a pomyslí na problémy jiných lidí. Například, velmi často despotic muzhirugayutsya a dokonce porazil jejich ženy, protože věří, že potřebují něco, co učit a že oni sami jsou na vině. Ve skutečnosti je despot nepříjemný společným mužem, který má svůj vlastní názor. Despotická příroda ve své vlastní vadě, protože nevědí, jak rozšířit hranice svého psychologického světa. Lidé, kteří to mohou udělat, se nikdy nestanou despotou. Dokonce i když mají určité komplexy, bojují s nimi zcela jinak, objevují nové zájmy, nové pohledy a tak dále. S despot, všechno se děje jinak. Vytváří svůj vlastní malý svět, ve kterém vytváří nerozbitné pravidla. A pokud chce někdo žít podle těchto pravidel, despot cítí potřebu učit člověka rozum. Zároveň zcela nesouhlasí s argumenty, i když jsou podpořeny logikou. Pro despotickou osobu je nejdůležitější zůstat v pořádku. Když tedy vidí, že něčí argumenty mohou ostatní přesvědčit, pak se ještě více rozzlobí. Pro něj je to jako další rána pro sebevědomí, která je již tak podhodnocená, že despot, aniž by se podrobil ostatním, se cítí žalostně a bezvýznamně.
Vědomě a nevědomě
Despoté jsou vědomě a nevědomě. Pokud se člověk despoticky chová nevědomě, je sám sebe sebevědomý, což je dáno komplexy, okolím a podobně. Taková osoba je spíše intelektuálně omezená. Prostě se nesnaží analyzovat sám sebe a nechce pochopit, proč ho jeho příbuzní a blízcí lidé nazývají despot a tak dále. Tito lidé se chovají čistě z dobrých úmyslů. Jednoduše, jejich svět je mnohem menší, akrů je mnohem užší než u jiných lidí. A když lidé začnou jít nad rámec iramki, tito despotové plakat a hrozí přinutit příbuzné k ničemu. Nejběžnější případ takového despotismu je, když otec zakáže dětem dělat něco, protože je si jist, že takové studie nepřinese nic dobrého. A navíc, jakékoliv argumenty, které mu byly dány, stejně by sám zůstal sám a neposlouchal nikoho. Obecně platí, že despoti nikdy neposlouchají názor někoho jiného. Proto je pro ně nesmírně obtížné předávat informace o svém vlastním chování. Stojí za to však poznamenat, že ti, kteří se chovají despoticky nevědomě, mohou velmi chápat své chování, když pochopí, co dělají. Takové případy jsou neobvyklé, nicméně se stávají. A když si člověk uvědomí, jak neustále terorizuje příbuzné a blízké, on sám je zděšen svým chováním, protože vše, co neudělal, udělal s upřímnou jistotou, že bude lepší.
Druhá kategorie despotů je mnohem horší než první, protože tito lidé si dobře uvědomují, co dělají. Navíc přináší bohatství. Tito despoté mají dostatečně široký rozsah a mohou být velmi loajální a tolerantní. Mnozí si ani nevšimnou, že vedle nich je opravdový despot. Despot, podle pořadí, neukazuje svou pravou tvář, dokud někdo nedovolí. Zvláštností takových despotů je to, že utrpí ty, kteří je milují, nebo ti, kteří se jich obávají. S člověkem, který pro despota necítí žádné silné pocity, prostě se nemůže vyrovnat, protože nemá absolutně žádný vliv tlaku. Ale vystrašený člověk nebo člověk v lásce nemůže nikdy řádně odmítnout a vždy se obává, že ztratí despota nebo že bude urazit despota. To jsou despotické přírody. Myslím, že mnozí viděli, jak je chlapec urazen, dokonce porazí dívku, a když se ho snaží odmítnout, začne křičet: "Buď mlčí, jinak tě opustím, já tě nechám!". Toto je typický projev vědomého despotismu. Člověk dokonale chápe, co přesně dělá a dovedně využívá slabosti toho, komu se vysmívá. Takoví despoté se nikdy nemění, protože se chovají tak naprosto vědomě a mají radost z toho. S takovou osobou je velmi obtížné bojovat a pokusit se ji nějak zabránit, protože jeho hlavním úkolem je sebeúctění na úkor druhých za každou cenu. Proto, pokud se setkáte s takovým despotem, neměli byste ho zkusit přesvědčit, ani otevřít oči skutečnosti. Nejlepší je prostě jít pryč a nechat se zažít žádné pocity pro despota.