Začátek velké cesty
Datum narození Vyacheslav - 8. února 1928. Rodina Tikhonov pochází z Pavlovského posadu z Moskevské oblasti. Život herectví proudil mezi nejobvyklejší mládí, děti dělníků. Zpočátku biografie Vyacheslava neznamenala, že se stane skvělým hercem. Jako dítě měl Tikhonov stejnou zábavu jako ostatní děti a dospívající. Jeho život prošel po ulicích svého rodného města. Před válkou bylo vše ve Vyacheslavi jednoduché a dostatečně lehké. Ale pak došlo k osobní osobní tragédii a zároveň k milionům - začala druhá světová válka. Naštěstí byl Tikhonov ještě mladý, aby šel do armády. Papež proto vyslal mladého muže do odborné školy. Ale osobní sympatie toho chlapíka vůbec nebylo. Přestože se mu však nepodařilo a pracoval jako kovový obraceč. Faktem je, že už od dětství dokázal Vyacheslav dělat všechno v domácnosti a obzvláště si rád vytvořil něco vlastních rukou. Často to udělal. Současně ale i od mladého věku herec neustále chodil do kina. Tam s velkým potěšením navštívil různé hrdinské filmy. Jeho nejoblíbenějšími herci byli Zharov, Cherkasov, Babochkin a Aleynekov.
Mládež a studium
Když se otázka stala, kde bude Slavik jednat, začali jeho rodiče odradit. Jeho otec byl mechanik a jeho matka byla učitelka. Neviděli žádné zvláštní vyhlídky v herecké kariéře a chtěli, aby se syn zapsal na zemědělskou akademii. V rodině začaly spory a nesouhlas, ale babička zasáhla. Byla opravdu velmi moudrá a milá žena, protože dokázala přesvědčit své rodiče, aby dovolili chlapci, aby si udělali vlastní volbu, aby je nemohl vyčítat celý svůj život, že mu nedovolili, aby si uvědomil největší sen. Proto to byla díky babičce, že se jeho biografie vyvinula, jak víme.
Poté, co obdržel souhlas od svých rodičů a který byl vyjádřen v tichosti, Vyacheslav šel do Moskvy. Tam měl v úmyslu vstoupit do VGIK, ale nemohl předat herectví. To byla velká rána pro mladého muže. Vtrhl se do slz přímo na chodbě školy. Možná se někdo domnívá, že je to pro člověka slabost, ale ona nakonec pomohla muži, aby se stal žákem této vyšší vzdělávací instituce. Právě v tomto okamžiku podél chodby byl profesor Bibikov. Mluvil s Tikhonovem a nakonec ho zapsal do kurzu, a to navzdory neúspěchu, ke kterému došlo během přijímacích zkoušek.
Práce
Po studiu na VGIK začal pracovat v Divadle ateliéru filmového herce. Mnozí jeho spolužáci okamžitě začali přijímat role ve filmech, ale v Tikhonově viděli jen krásný vzhled a věnovali malou pozornost jeho talentu. Mladík proto zřídkakdy narazil na zajímavé role, v nichž mohl plně odhalit svůj potenciál. Toto trvalo téměř deset let. A kdyby si jiný herec tentokrát vzpomněl, jako ztracené roky, Tikhonov kvůli tomu neměl strach. Hrál v divadle a měl rád, co dělá. Například v roce 1950 získal roli medvěda v hře "Ordinary Miracle". Dokonale se mu podařilo překládat na jevišti charakter tohoto krásného a nejednoznačného charakteru.
Když hovoříme o filmech, ve kterých hrál Tikhonov, pak byl první "Mladá garda". On hrál Volodya Osmukhin v době, kdy studoval u VGIK. Bylo to docela dobrý debut. Obecně stojí za zmínku, že s "mladou gardou" bylo takové slavné a talentované osobnosti jako Nona Mordyuková, Clara Luchko, Victor Avdyushko, Sergej Bondarchuk a Inna Makarova začaly svou kariéru jako filmové herci. A Tikhonov sám dostal Stalinovou cenu za tento obraz. Poté Tikhonov na chvíli získal romantické a lyrické postavy. V některých patosích se lišily a neměly zvláštní hloubku. To je důvod, proč Tikhonov už několik let nedokázal plně odhalit svůj talent. A pak se podílel na snímku "Bylo to v Penkovo." Byla to ona, která se stala první rolí, která přinesla popularitu.
Přestože Vyacheslav vypadal zjevně nevhodný pro řidiče traktoru, byl to ten, kdo mohl hrát roli takovým způsobem, že lidé pochopili, jaký druh duševního utrpení jeho charakter prochází. Tikhonovští hrdinové byli vždy romantickí. Ale jejich romantismus a lyricismus se nikdy nezdálo náročné a náročné. Zvláštností jeho hrdinů je to, že jsou obyčejní lidé, kteří zažívají hluboké pocity v každodenním životě. Mimochodem, Tikhonov sám věřil, že tato role je jeho nejlepší práce v kině. Pak byl propuštěn film "Žijeme do pondělí". Film o učiteli dějepisu a jeho třídě se dotkl duše diváků.
Když hovoříme o roli ve filmu "Válka a mír", pak ji Tikhonov zvlášť nemiloval. A kritici na jeho Bolkonsky nebyli příliš pozitivní. Vyacheslav věřil, že nerozuměl a neuvědomil si svého hrdinu, takže nemohl hrát přesně tak, jak by měl být ve skutečnosti. Dokonce začal přemýšlet o zastavení hraní, ale rychle odmítl ty hloupé myšlenky. Navíc se brzy stal Stirlitzem. Byl to film o skautovi, v němž se Tikhonov dokázal zbavit patosu a klišé, které ukázaly jiné typy obrazů tohoto žánru. Jeho Stirlitz byl skutečný, upřímný, cítil a zažíval. Dalším úžasným filmem tohoto herce je "White Bim, Black Ear". Je tak silný, smutný a propíchnutý, že nikdo, kdo se na něj dívá, nemohl zadržovat slzy. Tikhonov si dokonale uvědomil svoji roli, dokázal nejen porozumět jeho charakteru, ale také se spojil se psem, který byl jeho hlavním partnerem. Proto všechno vypadalo tak upřímně na obrazovce. Tikhonov byl dvakrát ženatý, jeho první manželka byla Nona Mordyukova, ale manželství nevycházelo. Od druhého manželství měl Tikhonov dceru Annu.
V posledních letech svého života talentovaný herec nepůsobil ve filmu, ale stále hrál v "Burnt by the Sun-2". Před premiérou však nežil, když zemřel 4. prosince 2009 z infarktu.